Já a můj burnout

 Ahoj, 

říkají mi burnout a odteď budu tvým společníkem v práci na několik let, dokud mě neobjevíš . Neboj, začnu přátelsky a ty mou přítomnost vlastně ani nepostřehneš. A pokud ti bude intuice napovídat, že něco není úplně v pořádku, ego si najde tisíc a jeden důvod, proč to tak je. Avšak... čas si si svým tempem poběží dál, a až mi tvá ignorace začne přerůstat přes hlavu, můj plamínek se transformuje v plamen, který tě bude pálet víc a víc. Už mě konečně vnímáš? Registruješ mou přítomnost? Vítej! Možná mě nenávidíš, možná mě proklínáš, ale já jsem ve skutečnosti tvůj přítel, který si ze všeho nejvíc přeje pro tebe jen to nejlepší. Chci, aby sis uvědomila, kdo jsi ve své nejhlubší podstatě bez všech příkras a masek. Jaké to je vidět v zrcadle nahou duši? Co ti běží hlavou? Stydíš se, nebo se usmíváš? Zlobíš se? Cítíš strach, bolest, smutek nebo něco jiného? Opravdu je vnější svět v souladu s tvým vnitřním světem? Děláš to, co si skutečně přeješ? Jsi tím, koho vidíš? Dovolím si odpovědět za tebe – NE! Pamatuj na to, že jsem tvůj přítel a rozhodni se, jestli s tím něco uděláš, protože pokud ne, proměním tě v popel.

S láskou Tvůj burnout

 

Ano, nyní bojuji s dnes tolik frekventovaným syndromem vyhoření. Dlouho jsem o něm nevěděla. On se zpočátku choval natolik nenápadně, že by mě nenapadlo, co se z nevinného nechtění a netěšení se do práce, která mě nenaplňuje, ale naopak ubírá energii, jednoho dne stane. Myslela jsem si  a stejně mi předkládalo i okolí, že je normální chodit do práce, která mě nebaví, hlavně mám pracovat a vydělávat peníze. Nikdo mi nerozuměl, cítila jsem se prázdná a nepochopená jako bytost z jiné planety, která se ocitla na Zemi a mluví naprosto jiným jazykem než lidé v okolí.  S přibývajícími léty se příznaky zhoršovaly a přibývaly, měla jsem úzkosti, špatnou náladu, neustále mě pronásledovaly myšlenky na práci v negativním světle (jak mě to nebaví a co všechno mi tam nevyhovuje), byla jsem podrážděná, apatická, skleslá, vůbec nic mě nebavilo (ani mé koníčky). Často jsem zapomínala a nedokázala se soustředit. Na somatické rovině se objevila nechuť na jídlo (nebyl to  přímo odpor k jídlu, neměla jsem zkrátka na nic chuť, nutila jsem se jíst), nespavost a únava. Cítila jsem se v práci jako stroj. Žádná radost ani když se mi něco povedlo. 

Dnes už vím, že profese, kterou dělám, není nic pro mě. Podlehla jsem několikrát lžím, že u jiného zaměstnavatele (na stejné pozici) mi bude lépe, ale vůbec mi nedocházelo, že příčina mých potíží je v chybně vybrané profesi. A také ve mně.

Rozhodla jsem se vyhledat odbornou pomoc, přestože mě to stálo výstup z komfortní zóny, ale není jiná cesta. Buď já porazím burnout, anebo on spálí mě.

Prosím pamatujte, že kdykoli ucítíte, že něco není v pořádku, neignorujte to. Buďte k sobě ohleduplní, laskaví, mějte se rádi a žijte v souladu sami se sebou. V tom podle mě tkví kouzlo štěstí. I když se nebudete líbit druhým, budou vás kritizovat, odsuzovat... Nechte jim to, nejste tady kvůli nim. Jak se říká – vrána k vráně sedá, čímž chci říct, že se vždy najde mnoho jiných lidí, kteří vás budou podporovat, respektovat a mít rádi vaše "skutečné já".

A protože jsem pár týdnů doma, má nálada je mnohem lepší. Snad i pracovní vyhlídky jsou nadějné, i když toho času zatím nejisté...

A proto tvořím...

Můj v pořadí druhý (nedokonalý) lapač. Tedy první vyplétaný.

...

A andělíček pro mou skvělou fyzioterapeutku

Mějte krásný den ♥